Doktorka Cajthamlová by s cukrovým dopingem měla asi problém, ale čerstvě vymačkanou šťávu z bio pomerančů jsme zrovna po ruce neměli. Nicméně povolený doping zafungoval, doktorka nedoktorka. Všichni dorazili ke vstupu do skalního bludiště a začalo bloudění mezi průrvami, roklemi, vyhlídkami a všelijakými skalními útvary. Trošku jsme se nechali pohltit a lehce jsme zapomněli na čas. To pak vedlo v rychlý úprk přes pole a louky na vlak. No a zase se nám to povedlo, vlak jsme stihli, zafungoval jednoduchý trik. Když vlak nestihneme, jsme bez večeře. K tomu však nedošlo a nutno podotknout, že chutný pokrm z talířů zmizel během chvilky. Někteří málem snědli i ten talíř. K druhé večeři se podával typický český špekáček opečený na ohni s kvalitním pečivem. Pak už jen nezbytné hygienické minimum, klid na lůžku a všichni již odpočívali v pokoji.
Den pátý. Budíček. Snídaně. Balení. Úklid. Odjezd.
