Ale i tak na tento měsíc děti nezanevřely. Úplně v každém oddělení si povídaly o tradicích. Zavzpomínaly na ty dávné a zmínily ty, které se dodržují dodnes. Mohly tak nenápadně nakouknout do rodin svých spolužáků a kamarádů, obohatit se … a některé z nich to inspirovalo a chystají se některé zavést i u sebe doma. To budou rodiče koukatJ
Dokonce ta covidová doba jim nesebrala ani úsměv na tváři pod rouškou. A to těšení na vánoční zvonění? To jde samo. I letos totiž netrpělivě vyhlížely také samozřejmě Ježíška a šuškaly si o něm… ale pššt!
Děti raději neponechaly nic náhodě a pustily se přesto všechno do vánoční výzdoby. Nemohla chybět ani výroba různých vánočních přáníček pro své milé, nejmilejší. Dokonce i některá oddělení zvládla letos i malé dárečky pro radost. Jen bylo smutné, že koledy hrály pouze z přehrávačů a jiných médií a nemohly si je zpívat děti samy jako každý jiný /zdravý rok/. Věříme, že to ale napravily alespoň v kruhu rodinném u vánočního stromečku. Přece jen jim to chybí a koled z družiny znají mnoho…
No a protože nejlepší prevence proti všemu je pohyb, a to nejlépe pohyb na čerstvém vzduchu, vzaly si děti za své prohlášení našich sportovců: „Hejbejte se, vyplatí se to.“ A proto každý den byly venku na hřištích, na zahradě a snažily se hýbat v rámci možností a roušek společně. To vše samozřejmě při dodržení všech aktuálních vládních nařízení.
I když kvůli vyhlášenému nouzovému stavu a Covidu skončilo společné čekání na Ježíška dřív, určitě děti pod stromečkem našly nějaký ten dlouho očekávaný dárek, nějaké to splněné tajné přáníčko a užívaly si prodloužené prázdniny a společné chvíle se svými rodiči a sourozenci. Zn. Všechno zlé je vždy pro něco dobré ;-)
Určitě se už všichni těšíme na leden a na více společného osobního setkávání se… a to nejen ve škole.
